Se sezonou jsem spokojený, ale mohli jsme být výš, říká trenér Kinkor

Pane trenére, jak podle vás kluci zvládli svou minulou sezonu v krajské soutěži?

„Byl to první rok. Někteří kluci se tomu přizpůsobovali déle. Bylo to zkrátka něco jiného, než znali z krajských přeborů. Najednou zjistili, že proti nim už stojí chlapi a musí začít hrát jiný hokej. Hodně to bylo vidět na Filipu Královi, který se po Vánocích zvednul a musím říct, že pak byl nejlepším gólman celé soutěže. Jezdil i do Boleslavi na gólmanské tréninky, bral si speciální přípravu navíc. Předtím několikrát dobře vypomohl Ondřej Šuhájek z dorostu, avšak body ze začátku nám ale zkrátka chyběly. Samozřejmě jsme nepočítali, že celou soutěž vyhrajeme, ale nikdo nechce prohrávat!“

Jaké byly vůbec vaše představy toho, co soutěž přinese?

„Uměl jsem si představit, co nás čeká a jak mužský hokej vypadá. Soutěž má očekávání potvrdila. Náš tým byl silný, některé soupeře jsme vysloveně udolali naší fyzičkou, protože zkrátka někteří starší hráči v ostatních klubech již třetí třetinu už ztráceli. Na některé soupeře jsme ale naopak od začátku neměli.“

Byli jste nejmladším mužstvem v soutěži, stejně jako v „A“ mužstvu chyběli starší hokejisté…

„Věděl jsem, že bez starších hráčů to bude nesmírně těžké. I teď lanařím kluky, kterých je kolem našeho stadionu plno. Jde třeba o Petra Weisse, Michala Mareše nebo bratra Radima Šimka, s nímž jsem hodně dlouho mluvil. Snad příští sezonu by se tu mohl objevit. Na mysl mi přišel i obránce Honza Bezděk či Petr Klaban. Právě takovou pětku bych tu k mladým chtěl mít a stále se tento svůj cíl snažím uskutečnit. Pak by se dalo myslet na postup.“

Kde naopak váš tým tlačila brusle?

„Problém byl v trénincích. Kluci, kteří loni ještě chodili do škol, do učilišť, večer ještě tréninky stíhali, takže byla stoprocentní účast. Jenže teď začali pracovat, takže pokud měli odpolední či noční, tak se nezúčastňovali a pak se mohlo klidně stát, že netrénovali ani před zápasem, což je špatně. Snažili jsme se jim nahrazovat tréninky, což ale znamená, že tým nebyl pohromadě. Málokdy jsme se sešli v plném počtu, abychom mohli něco smysluplného nacvičovat.“

Přesto ale v konečném součtu lze uplynulý ročník považovat za úspěšný…

„Páté místo je úspěchem, avšak mohli jsme být výš. Bohužel, nedovoloval nám to systém soutěže. S některými týmy jsme totiž odehráli venkovní i domácí zápas, s některými ne. To byl právě případ Velkých Popovic, které skončily před námi. Měli jsme sice stejně bodů, avšak vzájemný a jediný zápas měl lepší soupeř. To ale patří k soutěži, jejímu rozložení a systému, jakým se hraje.“

Se kterým soupeřem to bylo v tomto ohledu nejhorší?

„Nejhorší to bylo asi s Radomyšlí, kam jsme jeli 150 kilometrů s tím, že jsme si mysleli, že pak oni přijedou k nám. Bohužel, nestalo se tak…“

Zpět ale k týmu. S výkony kluků, především i obránců, jste musel být spokojený…

„To ano. Obránci se zapojovali do útoku, což jsme po nich chtěli. Macura i Šípek jsou velmi šikovní kluci. Byli jsme nejmladším týmem, a proto jsme se snažili doplnit mladé řady staršími kluky, jako jsou Venca Soukup či Jirka Šembera. Vypomohli hodně na trénincích, kdy šli mladým příkladem. Parta je tu velmi dobrá, základ osmi až deseti hráčů je vynikající. Když jej postupně doplníme hráči ze staršího dorostu, kteří už za nás i v minulé sezoně někdy hráli, může tady být velmi silný celek.“

Jak to vypadá s hledáním nových posil do příští sezony?

„Díky výzvě na webu se nám přihlásili dva hráči z Mladé Boleslavi, kteří hráli za tamní béčko a jsme s nimi v kontaktu. Po modelovém zápase s Boleslaví se přihlásili další. Jde nám nejen o zvýšení naší konkurenceschopnosti, ale potřebujeme právě sestavit tým, který se bude pravidelně scházet na trénincích. Do teď jsme se museli věnovat především rozvoji individuálních dovedností.“

Jaký typ hráče tedy nejvíce hledáte?

„Takový, kterým je třeba Martin Šimek, jenž by se rozhodně stal i vůdčí osobností v kabině. Jak ho znám, tak je charakterově velmi dobrý kluk. Byl několik let kapitánem v Nymburce, hrál dlouho…Potom usiluji o tu výše zmíněnou trojici Klaban, Bezděk, Vais…Petr Vais tu dlouho hrál a jsem rád, že na 99,9% jej na příští sezonu budeme mít. Jsou to ti hokejisté, kteří by se zapojovali do tréninků, udělali pořádek v šatně a šli mladým příkladem.“

Na který z duelů budete nejvíce vzpomínat?

„Vzpomínat budu asi nejvíce na zápasy v Kralupech nad Vltavou a v Rakovníku, kde to byly zápasy především Filipa Krále. Ale musím říct, že všichni hráli skvěle! Byla tam i vynikající atmosféra, přišlo okolo čtyřstovek lidí…To budou asi největší vzpomínky.“

Úspěšní jste byli především na kluzištích soupeřů…čím to?

„Já jsem tak nějak věděl, že budeme vyhrávat více venku než doma. Doma byli kluci rozklepaní, přišli jim sem rodiče, jejich přítelkyně a další diváci. Na to z juniorky nebyli zvyklí.“

Která část sezony byla tou nejhorší?

„Nejhorší období bylo právě na začátku, kdy se museli zkrátka přizpůsobit jinému hokeji. Snažil jsem se před sezonou domluvit několik přátelských zápasů, takže jsme sehráli před začátkem sezony ještě šest zápasů navíc. A vyplatilo se to! Vyhráli jsme poté jak na Kladně, tak v Milevsku. Bohužel, přišly první dva domácí duely a to byl průšvih.“

Spolehnout jste se bohužel nemohli na Martina Hoška i další …

„Ano, Martin Hošek, který se zranil hned v prvním duelu, byl rozhodně obrovskou ztrátou. On je střelcem, který je schopný dát dva góly za zápas s naprostou jistotou. V juniorech dal 50 branek za sezonu, je to rozený střelec. Osm nebo devět zápasů jsme ho neměli a bylo to znát. Jakmile se vrátil, tak začal znovu dávat góly a kluci začali hrát. Ztráta Ládi Kroupy byla také velmi nepříjemná. Byl to náš nejlepší obránce, který začal okolo Vánoc marodit a už s námi do konce sezony nebyl.“

Mezi počáteční problémy lze zařadit i osobní souboje…

„Určitě ano. Tím, jak jsme byli nejmladší, tak jsme občas působili ustrašeně. Ostatní týmy měly pár velkých hráčů, my jsme se mohli pochlubit Kroupou a Macurou. Osobní souboje jsme bohužel prohrávali a soupeři do nás často šli, protože si mysleli, že nás zastraší. Plno zápasů bylo hodně vyhrocených. Ale zase, bylo to jen o zvyku. Postupně se naši kluci naučili jít do soubojů chytře a ke konci soutěže už to zvládali mnohem lépe.“

Co si od krajské soutěže mužů slibujete do budoucna?

„Soutěž půjde kvalitou nahoru. Po zrušení juniorských soutěží právě my můžeme juniorům nabídnout útočiště. U týmů je spousta rovněž spousta kvalitních trenérů. Málokdo tomu věří, ale není to soutěž nejhorších. Věřím tomu, že příští sezona bude mnohem povedenější.“

Co je vaším cílem právě do nadcházejícího ročníku?

„Rozhodně bychom chtěli získat větší přízeň diváků a zlepšit tréninkový plán. Měli jsme dva tréninky týdně a občas se domluvili na společném tréninku se starším dorostem. Tři tréninky týdně jsou ale minimum a kluci sami chtějí trénovat více. Je to sice amatérská soutěž, ale na klucích je vidět, že ne vždy to tak berou. Pokud prohrají, jsou naštvaní a v autobuse panuje hrobové ticho. Pokud vyhrají, tak je zase musí pan řidič krotit. Je to zkrátka dobrá parta a já už se teď těším na další ročník.“

Pane trenére, děkujeme za rozhovor!

Autor: Věra Novotná